Pátek byl fajn.

4. november 2013 at 18:37 | lolicek∞ |  blah

I wish I could
"Za chvíli tě to přejde."
Prší. Mám ráda déšť. Líbí se mi vůně vody a jen při dešti vypadají moje problémy nepodstatné.
Netuším, kolik v našem městě žijí lidí a ani to nehodlám zjišťovat. Nicméně z té spousty lidí, co tu žijí, musím potkat zrovna jeho.
Pátek byl celej fajn. Už od rána. První hodinu máme jazyky a to se mi nikdy nepovede jít s třídnicí, protože k nám většinou ani nedojde. Najednou se mi nějakou záhadou ocitla v ruce a nějakou záhadou jsem už byla na chodbě na cestě do třídy. Vyběhla jsem schody a přemýšelala jsem o tom jaké mám vlasy a že jsem si je dnes nemyla, protože jsem nepočítala s tím, že ho potkám. Došla jsem na konec chodby a zastavila se přede dveřmi. Nádech, výdech, nádech výdech. Vždyť to umíš, Aničko...
Zaťukala jsem a vešla do třídy.
"Dobrý den," a ani mě to nenechal doříct a řekl mi to své "Dobrrrý den."
Usmál se, vzal si knihu a ptal se někoho jestli nemá tužku. Postavil se přede mě. Nejsem si jistá, jestli mě provokuje nebo si to neuvědomuje zadek, zadek, zadek.....
Vrátil mi jí, usmál se.. oči, oči...
"Nashle!"
"Nashledanou," zavolal za mnou.
Opřela jsem se o stěnu vedle dveří a dýchala jsem.
Odpoledne jsme šli s Terkou do kavárny. Kecali, smáli se - miluju jí.
Říkala mi o tom, jak se ke mě ten pán ve svetříku chová úplně jinak a že to že na mě mluví už jen česky něco znamená a že se vždycky tak rozzáří, když vejdu a je nervózní.
Zase mě nakrmila těma nadějnejma kecama.
Mě přijde nervózní vždy když ho vidim, permanetně.. ale když se nad tim tak zamyslim, dává to logiku.
Potom jsme se rozloučili a každá šla svym směrem. Postavila jsem se na zastávku, která je přímo naproti jedné ulici, které vede na takové hezké náměstí. Půlku svého obličeje jsem viděla ve výloze a půlku jsem měla postavenou přímo do ulice.
Vypadám hrozně, ty vlasy.... Kašlu na to, stejně jedu domů.
Možná jen já jediná si uvědomuju, že too není pobláznění, ale něco mnohem víc.
Zadívala jsem se do té ulice, aniž bych vnímala kdo nebo co v ní je.. Míjely mne lidské tváře plné naděje a snů, které se jistě brzy rozplynou.
Najednou jsem na jednu z nich zaostřila.
To je on..................
Jen tak si přecházel seilnici přímo ke mě? Všiml si mě? Třeba si myslel, že ně něj celou dobu zírám, když jsem koukala do té ulice z které vyšel.
V uších měl sluchátka a kolem krku pruhovanou šálu.
Podívej se na mě, jen na chvilku. Na malou chvilku... protože neznám hezčí pocit.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Andy Andy | Web | 4. november 2013 at 20:13 | React

V našem městě žije 30 000 lidí a stejně vždy potkám toho, koho potkat nechci ;)

2 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Email | Web | 4. november 2013 at 22:54 | React

Nadějné kecy znám :) Ale třeba je u tebe ta naděje velká...měla bys věřit :3

3 Miss unknown Miss unknown | Web | 6. november 2013 at 19:12 | React

Tak to já zásadně nikdy nepotkám mezi těma lidma toho, koho chci a to ani v případě, že je to plánovaná akce, na které ho potkat prostě MUSÍM! :D
Btw už jsem ti říkala, že píšeš krásně? Četla jsem i předchozí články, fakt skvělý! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.