
Když se díváš do země, a pak zvedneš pohled a podíváš se přímo na mě... Těma očima, které jsem dodnes nebyla schopna rozpoznat. Když se na něco soustředíš jsou šedivé a obočí nad nimi začně klesat a vytvářet malou roztomilou vrásku. Když se usmíváš, tak zelenají. Jsou jako les plný voňavách stromů a divokých, nespoutanáných zvířat. Vlci tam vyjí na měsích a jeleni běhají po lese, jakoby jim nehrozilo žádné nebezpečí. Když jsi nervózní začnou modrat, jsou jako blankytné nebe s mráčky jako beránky, do kterých se vždycky v létě zakoukám a přeji si, abych mohla po obloze plout s nimy.... Teď se mi to splnilo. Pluji v tvých očích, ztrácím se v nich...................................................................................
Ahaha' kéž bys znal mé jméno.

Comments
Úplně jsem se zněžnila:3 pak jsem přečetla poslední větu a celé to zmizelo:/
No jo, ten chalán měnil barvy jako já na horský dráze ;) taky se ptam, kdy mě ten můj princ pozná :D
Wau.
Achjo, to všechno je mi tak moc povědomý..
Taková poezie... :)
Určitě zná tvoje jméno. -.- Určitě...