
Seděla jsem uprostřed velkého bílého pokoje a točila jsem se na židli. Jako blázen.
Na jednu stranu.
Na druhou.
Trochu se mi motahala hlava.
Všechny kostýmy jakoby létaly po místnosti. Knihy se otevřeli a jako ptáčci je doprovázeli.
Seděla jsem v místntosti u nás v divadle, kterou mám nejradši. Je tu chlupatý šedivý koberec, který mně nenápadně hladí mezi prsty u nohou. A ty bílé stěny jakoby svítily jen na mně. Točila jsem se uprostřed světel reflektorů.
Chtělo se mi plakat. Cítila jsem, jak se mi do očí pomalu derou slzy a rozostřují mi vidění.
Ale tohle jsem nikdy necítila.
Vím, že ho mám strašně vyidealizovanáho... platonická láska. To je to nejhorší. Potkávat svojí platonickou lásku každy den..... Představte si, kdybyste potkávali svoje Justiny a One Directiony každý den na chodbě.
To se prostě nedá vydržet.
Včera jsme měli jazyky.
Zařídila jsem si abych nesla třídnici do Francoužštiny.
"Dobrý den."
"Bon jour."
*šla jsem super sexy chůzí ke katedře, kecám nebyla to sexy chůze.. anyway.. úsměv.. jeho úsměv.. oční kontakt..dotek.. otočka.. ohlédnutí.. oční kontakt - neopětovaný..
"Nashle."
"Au revoir."
Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.
Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.
Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.
Dělal jako by neuměl česky.
Zabouchla jsem dveře a opřela se o ně.
Bezva, žádný náraz do zdi jako minule, žádné trapné chichotání.
fucking proud.
Jako další vzpomínka mi hlavě přiskočila odpolední procházka. Odcházela jsem ze školy s naší rodilou mluvčí. Šla chvilku přede mnou. Je úžasná.
Poté jsem uslyšela, jak za mnou někdo běží. Francouz.
Bezva..asi běží na autobus, předběhne mně a uvidim mu na prdel.
Zastavil se hned přede mnou vedle Sarah.
"What are you going to do at this weekend?"
Nejsem si jistá jestli jsem jehu francouzskému přízvuklu rozumněla.. ale..
wow.
Něco ve mě umřelo.
Jako další černobílý film se mi promítl dnešek.
Zase jsme měli jazyky.. ale s třídnicí jsem nešla.
" ------ byl dneska nějakej naštvanej. Julie říkala, že se rozešel s přítelkyní."
"Ale máš pravdu byl nějakej smutmutnej... Chudák ------."
Po výtvarce jsem si šla sednout ke třídě na topení. Vim, že tamtudy musí projít ke kabinetu.
Za chvílu už tam byl.
Jen se na mně podíval povzdechl a běžel dál.
Ani se nepousmál. Ani mně nepozdravil. Vždycky to dělal první.
...
Po škole jsem na něj čekala před školou. Jako minulej pátek. V hlavě jsem si projížděla šílené plány o tom, že před ním upadnu a on mi bude pomáhat....
nepřišel.
Po chvíli jsem se na to vykašlala a jela jsem domů.
buď mi proklolouzl před tím nebo tam pak byl ještě dýl. nevim.
Dál už se mi nad nim nechtělo přemýšlet. Ještě párktát jsem se otočila na židli a ještě párkrát jsem nechala svůj žaludek bláznit, utřela jsem si slzy a šla jsem domů.

Comments
Znám.
Jinak, perfektně píšeš. Perfektně.
A já...
Tak moc mi to připomíná můj život.
Zase se vracím zpátky.
Jako z nějakého románu... úplně jsem se do toho vžila, jako do knížky a čekala jsem na ten šťastný konec... :) Bohužel často v životě žádný šťastný konec NENÍ. Ale já ti ho přeju :)
vůbec netušim,jaký to je. ale něco ti musim říct - píšeš naprosto dokonale! baví mě to číst
Jéé, já jsem taky vždycky hrozně ráda nosila třídnici do třídy, kde byl zrovna "on" :) Akorát vždycky se stal nějaký shit..Jako, že jsem zakopla o něčí tašku nebo tak :D
Justiny a One Directiony, to mě pobavilo:D
To je krása, opravdu:) Je to tak krásně procítěné a všechno, vážně super:)
Já jsem se tomu s tou třídnicí vyhejbala, protože jsem se styděla, vždycky na mě zíral :D Napsala jsi to dokonale :)
- - - - - - - - - - - - - -
Budu ráda když navštívíš můj blog a zanecháš nějaký komentář :) -http://faraway-way.blog.cz/
wow, moc dobře píšeš!:)
nemůžu z toho jak nádherně píšeš! :O
ale přeju aby to dopadlo dobře :)
No, potkat Justiny a další buzny, bez toho se klidně obejdu xDD.. bez urážky. Tady ale o tohle vůbec nejde.
Vážně by mě zcela upřímně zajímalo, jestli "jim" to dochází. Protože já mám někdy takový pocit, že ano. Ale možná si to jenom představuju.
Snad už to všechno brzo skončí. Myslela jsem, že tyhle blbý platonický lásky zažívají jenom 12leté nanynky, ale u mě to pořád občas přetrvává. Je to šílené, teď ještě mnohem víc, než když dřív. Někdy si připadám na psychinu, moc rozvíjím svůj vnitřní svět a to není dobrý. Pak je všechno k pláči.