Karma.
Věřím v to a vím, že já s ní moc přátelský vztah nesdílím.
Mám nervy ze zítřka. Je možné, že jsem přežila týden bez jeho úsměvu? Pro jistotu jsem se ráno probudila s pupínky po celém obličeji. Doufám, že je budu mít i zítra ještě úpřímně ji doufám, že se mě lekne a uteče.
Prázdniny byly fajn. Ze základy jsem vyšla psychicky na dně z toho, že nemám kamarády a teď jsem na roztrhání. Přijela za mnou Týna a večer u mě spala Domča a ráno jsem jela za Pájou. Je to vůbec možné?

Nebyla hodina, ve které jsem si na něj nevzpomněla. Ať už na jeho přízvuk nebo svetříky.
Taky ráda nosím svetříky, dáme to dohromady?
Navíc...Objevila jsem tu krávu z Obchodky, s kterou údajně spal. Bylo mi řečeno, že s ní se nemůžu ani porovnávat, že na ní ani v nejmenším nemám. Hezký. Co už..

Uplynul týden a tak i doba, po které by se mi měl Kudrnáč ozvat. Nic. Bezva, už se mi neozývá ani po tom zkurvenym týdnu. A jak si mám potom udržet ten zájem o něj? Jak, když každý den potkávám toho pána ve svetříku a Kudrnáč se ani nebotěžuje ozvat se mi.

Comments
Já teda na roztrhání nejsem, mám spíš partu nejlepších kamarádek, což mi příjde lepší než moc normálních kámošů... Jo, svetříky jsou super... zvlášť na NĚM, co? :D Ale na tý fotce jsou boží svetry!
jono, karma :D taky na ní věřím :D
ale doufám, že ty pupínky se do zejtra zlepšej :D:D né, tak přinejhoršim se to nějak zamaskuje :D ale hodně štěstí :)