October 2013

Nazí.

31. october 2013 at 19:15 | lolicek∞ |  blah
Seděla jsem zase v té mé oblíbené místnosti u nás v divadle. Bylo tam ticho. Koberec mě jako obvykle lechtal mezi prsty a byla jsem ok. Chvíli jsem si opakovala text a pak jsem zase zklouzla tam, kam jsem nechtěla.
Vzpomínky na dnešní den.
Když to vidím takhle napsané, vypadá to krásně. Jako Vzpomínky na Afriku.
Vstala jsem z křesla a lehla jsem si na ten zvrhlý koberec, který mě teď mohl lechtat po celém těle a jistě byl nadšen tak jako já.
Představila jsem si, že je to sníh.
Jsem anděl. Sněžný anděl.
Rukama i nohama jsem rejdila ve sněhu. Na obličej mi padaly čerstvé vločky úžasných podob a přece každá jiná.
Za chvíli mi bude ze sněhové pokrývky koukat jen špička nosu a nikoho nebude zajímat, že už tu vlastně nejsem. Objeví mne až na jaře po roztání sněhu, protože nebudou mít kam zasadit kytky.
Shluboka jsem se nadechla, jakobych to už roky nedělala.
Dnes měl vyhrnuté rukávy od svetříku a přes ně ohnuté ty od košile. Byl sexy. Proč mě nemiluješ?
Pamatuji se, že na dveře jsem zaťukala velmi silně. Aby čekal můj příchod. Otevřela jsem dveře. Seděl u katedry. Viděla jsem jak se na mračil a když jsem překročila práh a pozdravila, usmál se.
Už čekal, že kvůli němu poběžím tři patra, ani jsem nemusela tu podlejzačskou větu doříct.
Vrátil mi knihu a věnoval mi další krásný úsměv.
Prý že před tím celou dobu hypnotizoval dveře a pak že byl ulně jinej.
Chci ho domů. Jako trofej nad krb. Možnná bych mu mohla uříznout hlavu, nalepit ji na dřevo a pověsit si jí nade dveře.
Převalila jsem se na bok. Byla jsem nahá a on vedle mě. Nazí, tak jak jsme sem přišli.
Hladil mě po tváři a říkal, že jsem jeho malé tajemství.
Nesnáším svojí představivost. Nesnášim.
Kéž by aspoň znal moje jméno.
<3 | via Tumblr

Chtěla bych být..krávou.

30. october 2013 at 19:12 | lolicek∞ |  blah
Karma.
Věřím v to a vím, že já s ní moc přátelský vztah nesdílím.

Mám nervy ze zítřka. Je možné, že jsem přežila týden bez jeho úsměvu? Pro jistotu jsem se ráno probudila s pupínky po celém obličeji. Doufám, že je budu mít i zítra ještě úpřímně ji doufám, že se mě lekne a uteče.

Prázdniny byly fajn. Ze základy jsem vyšla psychicky na dně z toho, že nemám kamarády a teď jsem na roztrhání. Přijela za mnou Týna a večer u mě spala Domča a ráno jsem jela za Pájou. Je to vůbec možné?

Jil De Weerdt | via Facebook
Nebyla hodina, ve které jsem si na něj nevzpomněla. Ať už na jeho přízvuk nebo svetříky.
Taky ráda nosím svetříky, dáme to dohromady?
Navíc...Objevila jsem tu krávu z Obchodky, s kterou údajně spal. Bylo mi řečeno, že s ní se nemůžu ani porovnávat, že na ní ani v nejmenším nemám. Hezký. Co už..
:) | Tumblr
Uplynul týden a tak i doba, po které by se mi měl Kudrnáč ozvat. Nic. Bezva, už se mi neozývá ani po tom zkurvenym týdnu. A jak si mám potom udržet ten zájem o něj? Jak, když každý den potkávám toho pána ve svetříku a Kudrnáč se ani nebotěžuje ozvat se mi.

Omlouvám se za vykecávací článek a vulgarismy.

Zítra vám napíšu o tom, jak se ten pán lekl mích pupínků a utekl. Baj.


Jsem ještě malá.

24. october 2013 at 20:33 | lolicek∞ |  blah
Jen já a ty.
Měl si rozeplé první tři knoflíčky u košile. Na tváři ti trčelo malé roztomilé strniště. To k tobě nesedí. Jsi vedle. Asi tě vážně mrzí, že jsi ji ztratil. Taky mně to mrzí, chci aby jsi byl šťastný.
Šeptala jsem. Díval jsi se na mě a usmíval se těmu svými rty do ú. Na čele ti naskočila malá vráska, když promluvil někdo jiný než já. Zabouchl jsi třídnici a povzdechl sis. Byl čas na to abych šla. Snažila jsem se jít narovnaná. Jako vždy jsem se chtěla ještě ohlédnout, než jsem otevřela dveře od třídy a jako vždy jsem se chystala odejít zklamaná z toho, že se za mnou nedíváš. Ale ty jsi se díval. Věnovala jsem ti jedno uchichotané "nashle" a ty jsi mi ho oplatil.
Říkají, že když jsem odešla, povzdechl sis a řekl si, že jsi nervózní. Spíš sis oddechl, že už jsem konečně pryč.

Potom jsem věděla, že jsi za rohem. Slyšela jsem tě. Zpomalila jsem. Šel jsi s pohledem zapíchlým do země. Pak jsi ho zvedl a usmál jsi se. Ještě jsednou jsem ti řekla "nashle" v rozpacích a červená. Viděla jsem jak sis znovu povzdechl.
Seběhla jsem schody dolů s přiblblým úsměvem s myšlenkou na tvé dnešní úsměvy. Čekala jsem na zastávce a lhala bych, kdybych se nepřiznala, že jsem si pohrávala s myšlenkou na to jestli tam příjdeš nebo ne. Přišel jsi. Předešel si mě a nastoupil jsi. Naskočila jsem tam za tebou. Stáli jsme skoro natlačení na sobě a ty jsi si pak sedl... Na tři zastávky, lenochu.
Díval si se do země a dělal jakože tam nejsem. Vlastně nedělal.. Já tam nebyla. Nebyla, protože nejspíš netušíš, kdo jsem.
Vím, vím.. jsem trapná.
Díval jsi sedo země a v rukou jsi mnul kartu na autobus. Já se dívala na tvoje tři rozeplé knoflíčky u košile.
Jsi perfektní.
Naproti tobě seděl malý kluk. 3 roky víc ne. Dělal si na něj takové ty pitvořící obličeje. Byl bys úžasný táta. V tu chvíli mi to došlo. Čeho všeho bych kvůli tobě byla schopná... Mít za dva roky v osmnácti dítě..
Ale.. já jsem dítě. Dítě, které je do tebe poblázněné a nikdy se toho nevzdá.
Untitled | via Tumblr
Doma jsem přemýšlela. Neměla bych přemýšlet.
Na mobilu jsem si projížděla fotky, jedné holky a kudrnáčce. Postla si je na internet jen tak. Pamatuje si na mě kudrnáč ještě?

Nevím, co chci, jsem ještě malá.

Oh.. how funny.

19. october 2013 at 23:04 | lolicek∞ |  blah

To šedivý nečtěte - jsou to sračky.
Je strašně krásný jak mi k poslednímu článku↓ píšete, že umím hezky psát. Je to od vás strašně moc hezký :) Rozesmálo mně to..a to dokonce dvěma způsoby. Jeden je ten pozitivní, ten kdy vám trochu poskočí koutky a oči se rozzáří. Druhý je ten negativní, při kterém se musíte hrozně dlouho sarkasticky smát a pak brečíte... Abych to upřesnila...
Myslím, že většina z vás to pochopila tak, že píšu o nějakym supr čupr jebáčovi od nás ze třídy. Chyba. Je to sice surp čupr jebáč... a taky je to učitel. Nejsem si jistá jestli jste to z toho pochopili, protože jsem čekala samé nadávky, že na učitele myslet nemůžu a takovýhle kecy + kdybyste ještě věděli, že mám kluka, kterej má kudrliny a miluju ho (nebo jsem si to aspoň myslela), tak by to bylo očekávatelné. Takže k tomuhle článku mi prosím napište, že jsem kráva, když mám kluka a namotávám učitele, kterej ani nevím jak se jmenuju, teda myslim, a tenhle článek je totální sračka, protože jsem teď totálně na dně a už nevim co napsat, abych nějak efekektivně ukočila tuhle mrtě dlouhou větu, ale fakt nic mě nenapadá, takže to ukončim tečkou, tečka.

Potom, co jsem se uklidnila, jsem začala zase přemýšlet. Přemýšlení je moje slabina, moje achilovka. Lehla jsem si na postel a zírala jsem do stropu. Nebyl tak bílý jako je vždycky. Ne..
V rohu pokoje byla prsklina. Kapala z ní krev přímo vedle mých prstů u nohou. Za chvíli se rozšíří a budu mít celé nohy od krve.
Zavřela jsem oči tak silně, div mi nezapadly do hlavy..asi na minutu. Pak jsem je zase otevřela a prasklina už byla pryč.
Je tu vůbec nějaká šance? Že bych se mu líbila?
Pamatuju si, jak jsme seděli s Pajinou u Bayera na čokoládě a on tam přišel s tou svojí přítelkyní. Sedli si k pultu na barové židličky vedle nás. Nikde jinde nebylo místo. On si sedl vedle mě a otočil se ke mě uplně zády. Věděla jsem, že mě poznal. Z jeho pohledu to šlo vydedukovat.

Už jsem slyšela z několika stran, že spí se studenkama. Nevím, nesedí to k němu. Má zaplý i poslední knoflíček u košile, která je schovaná pod nějakým stylovým svetrem a zastrčená v šedivých kalhotách, které končí u elegantních pánských bot. Vyadřuje se sofistikovaně a dospěle a s francouzským přízvukem a ani neví, jak moc je to sexy.

Překulila jsem se na bok a mezi prsty jsem mnula řetízek na mém krku, který mi dal kudrnáč. Tu noc jsme spali v jedné posteli... v objetí. Bylo to na té oslavě, mých šestnáctin. Pamatuji se, jak mně začal hladit po břiše a já nedýchala. Nedýchala jsem, abych mohla mít zatažené břicho a nepřipadala mu ještě víc obéznější.

Nechci už nic řešit. Bože, ne.
Lehla jsem si na břicho a obličej jsem zabořila do polštáře. Je na stropě zase ta prasklina?

i'm sentimental.. so i walk in the rain.

18. october 2013 at 14:53 | lolicek∞ |  blah
You really love him, dont you?
Seděla jsem uprostřed velkého bílého pokoje a točila jsem se na židli. Jako blázen.
Na jednu stranu.
Na druhou.
Trochu se mi motahala hlava.
Všechny kostýmy jakoby létaly po místnosti. Knihy se otevřeli a jako ptáčci je doprovázeli.
Seděla jsem v místntosti u nás v divadle, kterou mám nejradši. Je tu chlupatý šedivý koberec, který mně nenápadně hladí mezi prsty u nohou. A ty bílé stěny jakoby svítily jen na mně. Točila jsem se uprostřed světel reflektorů.
Chtělo se mi plakat. Cítila jsem, jak se mi do očí pomalu derou slzy a rozostřují mi vidění.
Ale tohle jsem nikdy necítila.
Vím, že ho mám strašně vyidealizovanáho... platonická láska. To je to nejhorší. Potkávat svojí platonickou lásku každy den..... Představte si, kdybyste potkávali svoje Justiny a One Directiony každý den na chodbě.
To se prostě nedá vydržet.

Včera jsme měli jazyky.
Zařídila jsem si abych nesla třídnici do Francoužštiny.
"Dobrý den."
"Bon jour."
*šla jsem super sexy chůzí ke katedře, kecám nebyla to sexy chůze.. anyway.. úsměv.. jeho úsměv.. oční kontakt..dotek.. otočka.. ohlédnutí.. oční kontakt - neopětovaný..
"Nashle."
"Au revoir."
Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.
Francouz.Francouz.Francouz.Francouz.
Dělal jako by neuměl česky.
Zabouchla jsem dveře a opřela se o ně.
Bezva, žádný náraz do zdi jako minule, žádné trapné chichotání.
fucking proud.

Jako další vzpomínka mi hlavě přiskočila odpolední procházka. Odcházela jsem ze školy s naší rodilou mluvčí. Šla chvilku přede mnou. Je úžasná.
Poté jsem uslyšela, jak za mnou někdo běží. Francouz.
Bezva..asi běží na autobus, předběhne mně a uvidim mu na prdel.
Zastavil se hned přede mnou vedle Sarah.
"What are you going to do at this weekend?"
Nejsem si jistá jestli jsem jehu francouzskému přízvuklu rozumněla.. ale..
wow.
Něco ve mě umřelo.
Jako další černobílý film se mi promítl dnešek.
Zase jsme měli jazyky.. ale s třídnicí jsem nešla.
" ------ byl dneska nějakej naštvanej. Julie říkala, že se rozešel s přítelkyní."
"Ale máš pravdu byl nějakej smutmutnej... Chudák ------."
Po výtvarce jsem si šla sednout ke třídě na topení. Vim, že tamtudy musí projít ke kabinetu.
Za chvílu už tam byl.
Jen se na mně podíval povzdechl a běžel dál.
Ani se nepousmál. Ani mně nepozdravil. Vždycky to dělal první.
...
Po škole jsem na něj čekala před školou. Jako minulej pátek. V hlavě jsem si projížděla šílené plány o tom, že před ním upadnu a on mi bude pomáhat....
nepřišel.
Po chvíli jsem se na to vykašlala a jela jsem domů.
buď mi proklolouzl před tím nebo tam pak byl ještě dýl. nevim.

Dál už se mi nad nim nechtělo přemýšlet. Ještě párktát jsem se otočila na židli a ještě párkrát jsem nechala svůj žaludek bláznit, utřela jsem si slzy a šla jsem domů.

I'm not good at choosing.

13. october 2013 at 15:55 | lolicek∞ |  blah

http://data1.whicdn.com/images/81738151/large.jpg
Je mi šestnáct. Chodím na anglické gymnázium. Nosím sukně a široký úsměv.
Co je špatně?
Špatně...Špatně je víc věcí, než by mělo být.
Už dlouho jsem neviděla tátu. Třeba už si našel přítelkyni.
Máma mně taky štve. Udělala zásadní chybu. Představila mi jejího přítele a jeho rodinu a já si na ně už tak zvykla a najedou je to pryč. Už se nevídají.
Co kudrnáč?
Je to fajn. Jak jsem měla tu oslavu, tak jsme spali na jedné posteli. Celou noc v objetí. Jo a dal mi řetízek.
Je to fajn.
Vlastně to není fajn. Stále nevím jako co mně bere. Jsem kamarádka? Jsem přítelkyně?
Netuším, ale taky mně to přestává bavit.
Jsem kráva. Myslím, že jsem fakt nemocná.
Víte jak jsem psala o tom učiteli francouštiny? O Francouzovi?
Myslím, že se můj crush obrátil v nezdravou obsesi.
V pátek jsem na něj čekala. Věděla jsem, že končí stejně jako já. Stoupla jsem si před vchod a dělala jsem něco na mobilu. Za chvíli vyšel a zmizel za rohem. Rozešla jsem se za ním. Měl ten svůj baťůžek zavěšený na pravém rameni a pohodově si kráčel.
Přešel silnici na zastávku, podíval se na jízdí řády a šel dál.
Nechtělo se mi ho pronásledovat pěšky někam do prdele, tak jsem si stoupla na zástávku, z vysoka jsem se na to vysrala a čekala na autobus.
Najedou se ohlédnu a vidím, že jde zase zpět ke mně na zastávku.
Bezva.
Viděl mně před vchodem, takže ted mu docvaklo, že jsem šla za ním.
Kabát mněl rozeplý a z šedivého svetru mu koukal bílý límeček od košile. Nosí nemožné košile.
Stoupil si na druhou stranu zastávky než jsem byla já. Z kapsy si vytáhl sluchátka a poslouchal hudbu. Chápete to? Pro mně to bylo hrozný terno.. vidět jeho teen stránku.
Za chvíli přijela pětka.
Říkala jsem si, že ted už to bude fajn, že nastoupím a poníženě odjedu.
A hádejte co? Setkali jsme se u prostředních dveří autobusu. Cítila jsem jak se mi do tváří hrne krev a potí se mi čelo. Byla jsem ten den naprosto nemožně oblečená.
Stoupla jsem si skoro až k řidičovi a zavolala jsem kamarádce ze školy.
"Teď se děje neco fakt vtipnýho, popíšu ti to až to skončí, ale má to něco společnýho s francoužštinou. Tak si pojd o něčem povídat. Italština.. hmmm ..kdy píšeme ten test?"
Takhle jsem tam mlela další píčoviny a za chvíli jsem se ohlédla přes rameno a vidím, že stojí přímo vedle mně. Cítila jsem jak mi po tváři stékají kapičky potu. Bože. Co když to slyšel?
Mlela jsem dál další blbosti do mobilu na které mi kamarádka ani neodpovídala a kontrolovala jsem, kam se kouká. On má tak úžasný oči. Šedivý a u panenek hnědý.
http://31.media.tumblr.com/4583a7f9faa6d1ad3e9292750ed74b98/tumblr_mjbxh9nFQH1s4lr38o1_250.gif
Vždycky to s námi hrklo a jednou jsme na něj málem spadla.
Občas se naše pohledy setkali.
Oba jsme cítili to sexuální napětí. Oba jsme věděli, že po tom druhém toužíme a smíráme touhou.
Kecááám.
Buď má ze mně strach a nebo ta lepší možnost - nezná mně.
Jistě si o mně myslí, že jsem nějaká malá holka, která neví co chce.
Ale tak to není.
Já jsem jiná než ostatní.
Mám jiné myšlení.
Už kvůli tomu mně nebyla společnost chopna příjmout.
Teď se přetvařuji. Každý den před všemi a apřed vším.
Dělám, že jsem stejná jako ostatní, že jsem normální.
Ale ne...
.....
Myslím, že dřív nebo později se přestanu s Kudrnáčem scházet. Je to dítě. Nedokáže splnit to, co chci. Nedokáže ukojit mou náročnou maličkost. Já bych chtěla, aby dokázal.
Nevím čím to je... Možná tím, že jsem v dětství postrádala mužský vzor. Možná.
Nedokážu si vybrat správně.

... a teď něo míň psycho.. miluju svojí kočku a jsem ráda, že mám konečně fajn třídu. :)
baj

pardon, nebyla jsem tu.

3. october 2013 at 19:12 | lolicek∞ |  blah
Měl by jsi mně políbit. Měl by si mě líbat celý čas. Prsty bych zajížděla do tvých kudrnatých vlasů a byla bych šťastná. Ty, já a kudrliny. Nic víc.


Jace&Clary | via Tumblr

Nevím jestli spolu chodíme. Vypadá to, že jo. V sobotu jedem s partou k nám na chatu. Budeme slavit moje šestnáctiny. Kudrnáč tam bude taky. Má pro mně dárek. Bude tam s náma matka. To bude trapný.

Pamatujete na Francouze? Učitel Francouštiny? Větí crush jsem snad ještě na nikoho neměla.
Po italštině jsem rychle běžela do třídy, abych ho ještě stihla jak odchází z francouštiny. Byl ve třídě. Chtěla jsemt am vejít, s pockerfacem mu zkouknout zadek, vzít si věci a jit zase pryč.
Vešla jsem dovnitř a uviděla ho jak maže tabuli.
"Dobrý den.*francouzský přízvuk*"
"Dobrý den. *klepající se hlas, zrudlá jak rajče.*"
"Nemohla byste prosím vás to...to?*francouzský přízvuk a úsměv*
Nad hlavou udělal fap fap gesto, protože si asi nemohl vzpomenout, jak se řekne česky mazat.
Každopádně jsem byla totálně hotová z toho, že mně oslovil a on na mě ještě dělá tohle fap fap gesto?!:D
"Jo, jasně.. ja to to..*taky jsem si nemohla vzpomenout jak se to řekne a taky jsem udělala fap fap gesto, já píča*"
"Děkuju, ja bych to jinak nestihl."
a byl pryč.
Dostala jsem totální freak out záchvat. Třída byla plná ještě lidí z francouštiny, lidí , který zná a on se zeptal mně iusjngfkjnbgsjkhn
Druhý den mně ve škole pozdravil a já nebyla schopná mu to oplatit, já píča.
Tenhle týden jsem ho neviděla.
Včera mně Kamča dost viděsila. Říkala, že by Kudrnáč možná chtěl něco dělat na té chatě... o tom pochybuju.. on je tak hezky stydlivej...
Ale stejně mně to vyděsilo. Něco podobnýho mi předtim říkala i Áďa a to ho zná narozdíl od Kamči.
Předevčírem jsem byla s Pájinou v kině na Dianě. Byl to tak rkásnej film. Miluju jí. Dianu i Páju.
Na jednu stranu mně hrozně znervozňuje, že se jí líbí Kudrnáč a na druhou bych jí s nim klidně dala dohromady, protože jí prostě miluju.
Ale kudrnáč je můj.
Mimochodem furt tý nedojenýu krávě lajkuje na fb fotky. Vim, že je to totálná kravina, ale mně to prostě sere. Mam se bat nějaký třináctiletý PARDON brzo čtrnáctiletý holčičky? Sorry, ale to já nemám za potřebí.
Vlastně mám. Bojím se,že jsem v kontaktu. Bojím se. Bojím se.
jak se máte?