September 2013

Classy.

20. september 2013 at 23:05 | lolicek∞ |  stories
Rozhodla jsem se napsat jen takový jednodílový příběh. Je to vlastně taková 'fan fiction'. K vysvětlení se dostanete až na konci.
▪






Bylo mi šestnáct. Myslela jsem se, že můžu cokoliv a že svět čeká jen na mně. Užívala jsem si života a řešení následků jsem nechávala na někom jiném.
Přesně si pamatuji ten den, kdy jsem ho poprvé viděla.
Měl béžovou košili, hnědé kalhoty a hnědou vestu. Mluvil na mně s jeho francouzským přízvukem a okamžitě mně okouzlil. Byl menšího vzrůstu, ale mně to vůbec nevadilo, protože ani já nejsem největší.
Mluvil o Francouštině.. o tom, proč bychom ji mělio studovat. Byl trochu nervózní a červenal se.

you, my home.

18. september 2013 at 22:06 | lolicek∞ |  blah
čauky.
nechce se mi psát žádný super čuper metaforický a přemýšlecí články, takže jen napíšu co se dneska stalo.:)
Kudrnáč je nemocnej, tak mi napsal, jestli se za nim nestavim. Samozřejmě jsem se ztratila, protože to tam vůbec neznám, takže jsem mu volala. Donavigoval mně k nim domů a za chvíli už jsem stála u zvonku a upravovala si účes.
Vyběhla jsem schody nahoru a tam ve dveřích stál kudrnatý kluk v pyžamu a usmíval se na mně. Měl slzavý oči a červenej nos.
Vlasy měl trochu kratší, ale kudrliny měl pořád. Vzpomněla jsem si, jak mi psal, jestli se může nechat ostříhat.
Vešla jsem dovnitř a tam na mě čekla krásný, útulný a voňavý byt. Dovedl mně do druhého patra(jo, maj takovej ten dvoupatrovej byt) a do jeho pokoje.
Posadil mně na židli a on si sedl na postel.
Vypadal tak nemocně.
Jednu stěnu pokoje měl udělanou jako tu horolezeckou(Jep, je to horolezec rrrr)
Chvíli to bylo trapný. Ne, počkat..bylo to trapný celou dobu.
Povídali jsme si a já zase mlela ty svoje kraviny a on se usmíval tím úsměvem.
Za chvilku přišel jeho taťka. Kudrnáč nikomu neřekl, že tam příjdu, takže jeho taťka byl trochu zaskočenej.
Ale byl fajn, donesl nám kolu a nějakou buchtu.
Bylo mi trapný tam žrát a chlastat....
Povídali jsme si dál. Říkala jsem mu o mý bývalí třídě. O tom, že jsem tam ke konci neměla nikoho a nedalo se tam vydržet.
on: "Ale teď už kamarády máš. Já jsem tvůj kamarád a ty seš moje kamarádka."
Říkal to takovym tim jeho žertovným stylem a hlasem ale...
Kamarádka? Dobře, fajn. Můj svět se právě shroudil, ale jinak im doing gooooood. Jeden den mi dává pusu a druhý říká tohle? Fajn, fajn. Vtip je v tom, že mi si takhle jako kamarádi vážně super rozumíme.
so in love | via Tumblr
Vlastně se vždycky chytnem za ruku, když si plácneme. Teda ne, kvůli nějakýmu super čuper vtipu, ale jen tak... si plácneme.
Pak přišel jeho mladší bráška. Asi si mně pamatuje z tábora. Na chvíli se zastavil u dveří kudrnáčova pokoje a povídal si s náma. Pak se začal hrozně chchechtat a byl zase pryč.
Netrvalo dlouho a přišla tam i jeho mamka.
Pozdravila mně, ale moc pozornosti mi nevěnovala.
Povídali jsme si dál a já se ho furt ptala jestli nechce něco podat ..třeba čaj nebo tak něco.
Smáli jsme se tomu, že bych přišla dolů za rodičema a zeptala se: "Dobrý den, nemáte trochu čaje?"
Jako v rafťácích, když podpálil tý holce pokoj a zeptal se: "Filip Kaštan, nemáte trochu vody?"
:DDD
A za chvíli přišel chybějcí člen party.
Kudrnáčův straší brácha.
Mihl se kolem dveří a když mně zaostřil trochu se zarazil. Netuším, jetlis si mně pamatuje, protože je to dost dávno, co jsme se viděli naposledy.
Už nevím proč a jak, ale konečně jsme se chytli za ruku. Asi jsme si plácli...............
Hladili jsme se a on si hrál s mými prsty.
Pak začal zkoumat ty svoje a divil se, proč mu jde pravý palec přitáhnout víc k dlani než levý. Řekla jsem mu, že asi pravou ruku hodně používá a on se začal strašně hezky smát.
Za chvíli už jsem musela jít.
Vyšla jsem ven z pokoje a na gauči ležel rozvalený jeho starší brácha. Měl na sobě nějaké tenýrky, triko a na břiše notebook. Přišlo mi to hrozně vtipný. Zvedl pohled, zamlumlal "čau". Já jsem mu to oplatila mávnutím a sešli jsme dolů.
Kudrnáč mi pomohl do kabátu a....
to bylo všechno.
žádnej hug.
on mě tak trašně štve...štve mně to, že on ke mně necítí to, co já k němu...teda myslim si, že ne....vlastně jsem si jistá, že po nocích nebrečí kvůli tomu, že se bojí, že mně ztratí... to dělám jen já, kráva.

Co vy? Jak to jde?

you wreck me.

15. september 2013 at 14:53 | lolicek∞ |  blah
We clawed, we chained our hearts in vain
We jumped, never asking why
we kissed, I fell under your spell of love
no one could deny

Don't you ever say I just walked away
I will always want you
I can't live a lie, running for my life
I will always want you

I came in like a wrecking ball
I never hit so hard in love
All I wanted was to break your walls
All you ever did was wreck me
Yeah you, you wreck me


I ωοηdεr. | via Facebook

Čekala s ostatními venku a povídala si s nimy. Najednou v dáli zahlédla její kamarádku a vedle ní dalšího kamaráda a nakonec... kudrnáče.
Srdce se jí rozbušilo a snažila se vypadat klidně.
Za chvíli byli u nich a všichni se obmímali.
Kudrnáč na ní koukal tím svým pohledem. Trochu povyskočila a běžela k němu.
Obejmuli se.
Potom všichni zašli dovnitř do místnosti, kde se měli promítat fotky z tábora.
Neseděli vedle sebe, ale to neměnilo nic na tom, co mezi nimy bylo. Dívali si jen na sebe.
Potom všichni vyšli na chodbu, aby si koupili cd s fotkami.
Šli vedle sebe.. dívali se na sebe
Hluboce. Přímo do duše.
Ona zaběhla rychle do mísnosti, kde se to prodávalo, aby stihla koupit jedno ještě nemocné kamarádce.
Už když vešla a uviděla výraz v tváři té druhé kamarádky, věděla, že něco není v pořádku.
Dívala se na ní chlácholivým a utěšujícím pohledem.
Nechápala proč, chtěla se zeptat, ale za pár okamžiků už by to bylo zbytečné.
Přímo proti ní stála ta slečna(nechci v článku používat nadávky).
A přesně v tom okamžiku jí z očí přímo vytriskly slzy.
Popadla cdčka a bežela za roh.
Kamarádka bežela za ní a nepřestávala s chlácholivým pohledem.
Vykoukly z poza rohu a viděly, jak na sebe kudrnáč a ta slečna mávají.
Dobře ví, že byl do ní víc než dva roky zblázěný a dobře ví, že tohle už začíná být zlé.
Zamáčkla slzy a hrdě vykročila. Spolu s kudrnáčem zašli do sálu. Začli hrát písničky a všichni začli tancovat. Pořád kontrolovala jestli se kudrnáč dívá na tu slečnu. Přopomnělo jí to ty minulé discotéky. Ty, které byly plné zklamaní. Ty, při kterých se díval jen na tu slečnu a ne na ni.
Ted se díval jen a jen na ni. Ne na tu slečnu.
Skákala a hopsala až se jí dělalo mdlo. Řekla si, že si pujde odpočinout. Sedla si na židli a napila se nějaké vody z kelímku.
Málem jí zaskočilo, protože něco uviděla.
Ta slečna už odchází a loučí se s kudrnáčem. Obímají se.
Zase ty slzy.
Nesmí plakat.
Po sále se rozehrála nějaká pomalá píseň.
Kudrnáč k ní pomalu přikráčel a nabýdl jí rámě. Ta slečna už byla na odchodu.
No bezva, teď hrajou ploužáka, teď když je zpocená až za ušima.
Přitiskl jí k sobě a vedl jí krásným tancem.
Měli o sebe opřená spocená čela a tulili se k sobě.
V očích měla ještě slzy a doufala, že je kudrnáč nevidí.




20:09

our first kiss | via Tumblr
Stáli ve tmě blížící se noci a hleděli si do očí. Byla kolem nich spousta vlastně selá parta, ale oni žili jen pro sebe. Drželi se za ruce a jejich hlavy se pomalu blížili k sobě.
Blíž a blíž.
Věděla, že to příjde.
Zavřela oči a nechala se jím unést.
Políbil jí.
Jemně a něžně s trochu pootevřenými rty.
Chtěla si ten okamžik uchovat. Chytit ho a nikdy nepustit.
Nastoupila do autobusu a mávala mu.

Zpomněla si, jaké to muselo být pro toho druhého. Dívat se na to, jak jeho bývalý nejlepší kamarád líbá jeho bývalou holku. Nechápala proč vůbec přišel. Proč se k nim přidal takhle ke konci.

A jaké to asi muselo být pro kudnáče? Bál se jí políbit? Nebo to udělal jen, aby zkusil, co to s ním udělá? Nebo je to něco bez čeho by nepřežil další den?

Neví.

Ví jen to, že ten okamžik má v hlavě uložený jako jeden z těch sentimentálních patetických filmů doma v počítači.

Dilara Karadeniz
Zbytek dne si jen tak vždy sem tam přejla palcem po rtech. Stále ho tam cítila. Jakoby nikdy neodešel.
Miluje ho.

Ted už se jí dva dny neozval. Psala mu.
Už to bylo jen šest hodin do jejich srazu a on se jí ještě neozval.
Když jí zabzučela smska byla jako u vytržení.
Když jí přečetla, tak už tolik ne.
Prý dnes nemůže.
Podlomila se jí kolena, na která hned spadla.
Začala plakat.
Cítila se stejně tak blbě jako, když uviděla tu slečnu.
Možná by měl vědět s jak moc psychicky labilním človekem jedná. Někdy mu bude muset říct a všem tom sebepoškozování a probdělích nocích.
Ovšem, pokud se ještě někdy vůbec uvidí.
Třeba už je v zase v kontaktu s tou slečnou.
Třeba už je konec.

it hurts.

8. september 2013 at 20:33 | lolicek∞ |  blah
Ukazováčkem si přejela po levé líci. Po místě, které políbil. Podívala se na své dlaně, které laskal a hladil, na ramena, která obímal a začala plakat.
Pláče pořád.
Není den bez pláče.
Je slaboška.
Miluje ho. Miluje ho a to jí bolí. Netuší, co může z jeho strany čekat. Netuší, co si ta jeho kudrnatá hlava zase umane.
Chodí vůbec spolu? Neví..
Vypadalo by to směšně.
On krásný, svalnatý a štíhlý... a ona? Tlustá holka s pupínky na tváři a věčně rozcuchanými vlasy.
Miluje ho.
Miluje ho a to jí bolí.

holding hands gif | via Tumblr

Občas si vzpomene i na toho prvního. Jestli se cítí taky tak prázdý jako ona.
Přehrává si v hlavě jejich hádky a přemýšlí and tím, co jí zbyde, až přestane kudrnáče bavit. Až příjde zase ta druhá. Ta s dlouhýma nohama a s dvakrát menší velikostí.
Nic.
Ještě větší prázdo než cítí teď.
Nechce na to myslet.

Vzpomíná na to, jak sedí vedle kurnáče na lavičce a nohy má na špičkách, aby na lavičce neměla položená stehna a ta tak nevypadala ještě víc tlustě.
Bojí se.
Strašně moc se bojí.

Vzpomíná na to, jak sedí vedle kudrnáče na lavičce a on si všiml jejich jizev.
"To máš od kočky?"
Ano, kudrnáči. Mám. Roky staré rovné jivy mám od kočky, kterou mám dva měsíce.
Ano.

Vzpomíná na to, jak se na ní dívá. Usmívá se a po chvíli si opře čelo o to její.
Směje se.


love

you curly

5. september 2013 at 15:13 | lolicek∞ |  blah

http://31.media.tumblr.com/158be7c3468c70fc3e46fe95410c8a14/tumblr_msnaiqjD911sv1uq8o1_500.gif

Ahojda.
Jak se máte?
Nejspíš se ptáte proč tohle všechno... tak abych začla.
Pamatujete na mého kluka P.? A pamatujete na ten článek o kudrnáčovi? Na článek o té oslavě? Na článek, kde jsem popisovala, jak moc se mi kudrnáč líbí?
P. si si o mně zjistil spoustu věcí, než jsme spolu začli chodit a jedna z věcí které jsem neměla ani ponětí je to, že znal adresu mého blogu.
Jo... ja vim.
Nejhorší je ten způsob, kterým se dozvěděl, že se s ním chci rozejít.. a nejhorší bylo, když to udělal on za mně.
Napsal mi strašně dlouhou zprávu a tom, že to četl a že mi ušetří trápení a rozejde se se mnou. Někde strašně hluboko uvnitř mně se něco pohnulo a začlo mi tlačit na hrudník.
Bylo mi strašně.
Příšerně.
Hrozně.
V tu stejnou chvíli mi psal kudrnáč, že by se mělo všechno vrátit do normálu a že mám zapomenout, co se stalo.
Jo, ja vim.. super, co?
Zamkla jsem mobil a strčila si ho do kapsy. Tvář jsem schovala za límec a chtěla jsem být neviditelná.
Byla jsem zrovna na obědě s holkama, takže je jasný, že se to nepovedlo.
Když si uvědomim, že P. četl o tom, jak básnim nad zadkem jeho nejlepšího kámoše... Chce se mi ze mně zvracet.
Pak jsem nějak napsala kudrnáčovi, že P. už to vyřešil...že se se mnou rozešel. Tak jsme se s kudrnáčem domluvili, že pujdeme jen tak ven.
Byli jsme spolu 4 hodiny:)
Kudrnáč mi říkal, že mu dal P. na výběr jestli já nebo P. a on na to řekl, že na to nemůže jen tak odpovědět.
Netušila jsem, že bych pro kudrnáče mohla tak moc znamenat. Byli nejlepší kámoši, sakra.
Kudrnáč. Kudrnáč. Kudrnáč. Kudrnáč.
Po chvíli jsme se už chytli za ruku.. za chvíli jsme o sebe měli opřené hlavy... a za chvíli už mi dával pusu na tvář na rozloučenou.
Připadám si tak hrozně a zároveň tak hezky.
Bojim se, že mu dojde, že za to nestojim... Bojim se...
Včera jsem se domluvila s P., že si s nim pujdu promluvit osobně. Chci mu říct ať nehází všechno na kudrnáče, protože co jsem slyšela, tak ho ve škole pořádně dusí.
Chci, aby měl zlost na mně a aby se dál kamarádil s kudrnáčem.
Chci, aby byl kudrnáč šťastný.

.. a abych nezapomněla... affs, co jste sem přeběhli.. všimněte si nové přezdívky.. nechci, aby mně zase někdo našel, protože ví, jak si říkám...